Už jsem nevěděla jak zdolat mutující viry, které se kolem nás pořád drželi. A tak jsem šáhla do knihovny.

Doslova se slzami v očích mi manžel chystal lék - pastu z křenu a medu v poměru 1:1, když se nemohl dívat na můj tuberkulozní kašel :-). Lžíce denně a je to lepší...

S touhle pro nás novinkou přišel manžel jednoho dne. Konvička k proplachování nosu. Už při té představě mi nebylo nejlépe a nikdy bych nevěřila, že budu nucena kůru taky zkusit. Není to tak strašné, jak to vypadá. Trošku mi to připomnělo studentská léta v plavání, kdy si nos musel zvyknout na proud vody :-)

Bojujeme s cizopasníkem (roupem dětským). Trochu jsme to podcenili a v Kaččiným případě mohli víc očekávat.
Vůbec by mě nenapadlo, že její pasivita k chození se vyčůrat může být způsobena i tímto. 

Když si vzpomenu na dávné doby,  když jsem se odvšivovala........ uf.
Snad to setřepeme rychle a už se to nevrátí.