Martin na bílém koni k nám přijel ve čtvrtek (i když jen náznakem). Spatřili jsme ho však i na živo v sobotu na konci světýlkového průvodu.
Rytíř na bílém koni na kopci vesnice. Krása, fotka by byla jak malovaná, kdyby v ní bylo vidět to co ve skutečnosti. Krom zážitku, rozdal dětem malou pozornost (svatý Martin se vším všudy).
To byl důvod rychlého úprku domů, aby mohla Kačka koníčka sníst :-). V teplotě kolem nuly jsem to ocenila a doma u kamen byl až nadmíru dobrý (i při naši dieto nedietě :-).
"Svatý Martin podle legendy o jeho životě žil skromně, pokorně a dokonce ke svému otroku se choval jako k bratrovi. Byl jiný než ostatní vojáci, což také dokazuje symbolický čin, díky němuž se stal tak známý. Došlo k němu v Amiensu u jedné z městských bran v roce 335 za jednoho velmi mrazivého zimního večera. Martin se tudy na koni vracel do vojenského tábora. U brány ho oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože u sebe Martin neměl ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl, jak by člověku pomohl. Tu ho však napadla myšlenka: vzal svůj velký důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se aspoň trochu zahřál"
Svatek svatého Martina je spojován i s posvícením a vše co k němu patří ...
Nedělní svátečnější oběd - svatomartinská husa. Má premiéra na tyto dny (i vůbec) a jen část husy.
Pekla jsem ji delší dobu přes 4h (na noční pečení jsem neměla odvahu).
Hodně jsem odvykla těmto druhům jídla a tak mě ani nakonec moc nemrzelo, že nám chybělo svatomartinské víno a mile ráda jsem ho nahradila pivem, i když jen nealkoholickým (už mi chutná víc než to alkoholické :-).
"Podle legendy byl svatý Martin římským vojákem, který dobrovolně přijal křesťanskou víru, stal se misionářem a poté biskupem v Tours. Ovšem Martin, jako příliš skromný člověk, se biskupem stát nechtěl, proto se před vyslanci schoval do husince. Jenže husy ho svým silným kejháním prozradily a v budoucnu pak rušily i jeho kázání. Proto je Martin odsoudil! V den jeho památky tedy musí pykat za své provinění na pekáči. A tak se Svatomartinská husa dělá po celé zemi úplně všude, každý recept se trošku liší, ale co se nemění, je kvalitní víno..."
Žádné komentáře:
Okomentovat