Blížící se konec školního roku byl čím dál náročnější a zdál se nekonečný. Osud učitelky. 😊 Letos poprvé jsem se vlastně ani netěšila na prázdniny. Možná jsem někde uvnitř tušila, že tahle třída je výjimečná. I když to tak ze začátku vůbec nevypadalo, nakonec mě děti nejednou mile překvapily.
Když to teď píšu, už o prázdninách, vidím to trochu jinak. S odstupem času se i ten závěrečný shon zdá o něco menší. A hlavně – měli jsme se rádi. Oni měli rádi mě a já je.
Je až neuvěřitelné, kolik toho dokážou zachytit fotografie. Vzpomínky, emoce, úsměvy i chvíle, které se v běžném shonu zdály obyčejné. A hlavně tři společné roky plné práce, radosti, smíchu, objevování i společného růstu. Když se za nimi ohlédnu, vím, že stály za to.
Děkuji za všechny společné okamžiky. ❤️
Kouzelné čarování..
![]() |
| vpravo Rebečka |
Rebečka mě pozvala na svoji vernisáž na Špilberk.(výstava výtvarného oboru zuš, 7.5.) Sice nemohla přijít, a my nenašly žádné její dílo,.. ale byl to milý večer s kolegyní.
![]() |
| Stelinka |
Pak se mi podařilo překvapit Rebečku na jejím baletním vystoupení v Janáčkově divadle. Radost měla i její maminka.
Co dokáží děti splodit
![]() |
| Emilka, ukrajinka |
![]() |
| Tohle mi donesl tatínek, abych měla jeho tel. číslo :-) |

























Žádné komentáře:
Okomentovat