Lipnice aneb Princezna zakletá v čase

 Pátek 26. 6.

Po krásném rozloučení s třeťáky a předání vysvědčení (o tom v dalším příspěvku) jsme kolem poledne vyrazili na víkend do Domečku u lesa nedaleko Humpolce (Vilémov 121). Cestou jsme měli naplánovanou zastávku v Pelhřimově.

Město rekordů a muzeum na nás ale vůbec neudělaly takový dojem, jak se tváří. Samotné městečko bylo klidné a moc pěkné. Na kostelní věž rozhodně stojí za to vystoupat – domečky odtud vypadají ještě kouzelněji než zespodu.

K večeru jsme se šli osvěžit k rybníku Stráž. A domeček? Ten neměl chybu. Klid, les, čistota a pohoda.

   

osvěžení na začátku

Pelhřimov

nejmenší motorka

korálkové šaty

mamut z březového proutí

 

ve vedru časté odpočívání :-)

rybník Stráž 

 Domeček u lesa

Sobota 27. 6.

Vyrazit na kole ve 33 °C? Blázni! 😄 Ale hrad Lipnice a kovářská akce na něm za to rozhodně stály.

Ráno si pro nás manžel připravil překvapení, které jsem svou až čarovnou předvídavostí nejspíš trochu pokazila. 😄 Během cesty jsme se totiž ocitli v pohádce Princezna zakletá v čase. Naším úkolem bylo najít Oči světla, Ucho tajemství i Ústa pravdy a teprve potom objevit svitek. Jenže v tom horku to nebyla žádná procházka. Museli jsme využít nejen sílu na šlapání, ale také na tlačení a občas i přenášení kol přes kořeny a prudké úseky. O to větší radost jsme měli, když jsme dorazili na hrad.

Na hradě panovala příjemná atmosféra. Kovářské ukázky byly hezky připravené a všude bylo plno milých lidí. Mysleli jsme si, že hrad dobře známe, ale jakmile jsme vešli dovnitř, zjistili jsme, že jsme tu vlastně nikdy nebyli. 😆

Samotná zřícenina je obrovská. Nejvíc jsme ocenili příjemný chlad kaple, rozlehlých hradních prostor a hlavně rozsáhlého sklepení. V tom vedru to bylo doslova vysvobození.

Trasa: Vilémov – Světlice – Budíkov – Řečice – Zlaté oči – Bretschneiderovo ucho – Ústa pravdy – hrad Lipnice nad Sázavou – Dolní Dvůr – Loskoty – Rozkoš.

🚴 Okruh: 29 km

🌡️ Teplota: 33 °C

🕤 Výjezd: 9.30 | Návrat: 16.30

Po krátké regeneraci jsme opět nasedli na kola a vyrazili k Plačkovskému rybníku. Horší kvalita, ale na ten zážitek, sednout na kolo a sjet k rybníku byla tečkou na závěr. 

 

Jedeme na kolo

...a začalo objevování

 

Lipnice nad Sázavou

 

stůl ... opravdové dílo

co nám holkám padlo

 

 

  

Nasednout na kolo, v sukýnce a s ručníkem na nosiču...jak za starých časů.

 

Neděle 28. 6.

V neděli jsme zašli na mši (musím říct, že čím dál víc raději objevuji nová místa mší, a pozoruji čím vším mě dokáží duchovně naplnit). Po mši adrenalinová prohlídka věže, prošli se městečkem a nakoukli do skanzenu (v omezeném režimu, protože se tam zrovna konala svatba). Rozhledna Bernard byla bohužel uzavřená (na kterou se chystal už jen manžel s Kačkou), a tak jsme si výhled užili alespoň z restaurace, kde podle mě podávali skvělé jídlo i výbornou Černou Lavinu.

Protože byl stále horký den, vyjeli jsme se k rybníku Medlov (u Fryšavy pod Žákovou horou). V nadmořské výšce 770 m bylo opravdu příjemně, až jsme chvíli vystoupili ze stínu a hledali sluníčko :-). Úžasná višňová zmrzlina, odpočinek… a pak už cesta domů.

Žár, který nás čekal na jižní Moravě, nás úplně zasáhl.

dlouhosáhlá privátní přednáška :-)... za odměnu nebo ....

rybník Medlov

"Jdu čilovat."

chillovat

Byl to víkend plný vedra, kilometrů i občasného zevlování, krásných míst a nezapomenutelných, hlavně pohádkových zážitků. 🌞🚴🌲

A doznění doma? Pohádka Princezna zakletá v čase. ✨