Na Boží Hod nám bylo nečekaně a spontánně oznámeno, zda nechceme jet do Nové Říše (19.4.).
Hurá akce… Prvopočáteční nadšení v sobě však skrývalo i další úsilí. Nebylo to jen tak – čekala nás spousta těžkostí, ale všechno jsme zvládli. Myslím, že víkend se krásně povedl a písně se nám podařilo zazpívat nejen správně, ale i s radostí a chválou.
V sobotu po obědě jsme vyrazili, bohužel ve dvou autech, protože bylo potřeba převézt hodně aparatury a k tomu ještě kolo.
Cesta tam byla malou "poutí" babického případu.
Rokytnice nad Rokytnou - P Jan Bula, jeho působiště.
Tolik kancionálů v lavicích.
Babice - P Václav Drbola - babické vraždy ve škole
Slavonice – tohle městečko bych vůbec neznala, kdybych do něj nezavítala už během svých vysokoškolských let. Svou klidnou atmosférou bylo opravdu překrásné. A i Kačka tam konečně ožila.
Horní náměstí
čas na svačinku.
Měšťanský dům
náměstí Míru
a zmrzlinu :-) - Dačická brána
bývalá synagoga
opět Horní náměstí
Ještě jsme stihli pohádkový les v přírodním parku Česká Kanada. Rychlostí, kterou jsme to proběhli byla rekordní. Jen letmo jsme míjeli pevnosti areál. (Čas na Slavonice byl jen okolem dvou hodin.)
najít světýlko z perníkové chaloupky se Kačce podařilo
prý jak ve Švédsku
...u Zlatovlásky
draka
v doupěti lišky od Budulínka
Nová Říše
Premonstráti se o nás krásně starali.
Mýt pokojíček v rozsáhlém komplexu, ze kterého mimo jiné vedou (tajné) dveře na kůr.... kde se i v noci potichoučku cvičilo. Krátká octáva není evidentně žádná sranda....
Akustika tu je úžasná.
Bylo o nás pořád postaráno královsky.
bývalé křtinské kostely vyobrazeny na obraze
Z návštěvnického centra jsme se rozloučili.
Bylo to pěkné, tak trochu první, započetí něčeho nového. Nejen hudbou, ale i společenstvím.
Krátké nahlédnutí do mých prvních kroků v Nové Říši přesně před 20 lety…
Žádné komentáře:
Okomentovat