Ve středu promovala nejmladší sestra. Ano, třetí učitelka v rodině. Manžel by řekl, to musí být nemoc.
Těšila jsem se, že po letech pojedu do Olomouce. Připomněla jsem si, jak je to město krásné, co vše jsem tady se spolužáky a kamarády zažila. Krásný "bezstarostný" studentský život.
Pedagogická fakulta. Stejná a přece jiná.
Když jsem vstoupila do dveří otevřel se přede mnou obrovský prostor. Pedagogická fakulta má novou aulu. Ale i přes tu "novotu" jsem vkročila do známé dlouhé chodby v domnění, že tady někde musí být toalety (paměť nezklamala :-)). Úplně se mi vrátily ty chvíle, kdy jsme čekali na přednášky, nervozně přešlapovali na zkoušky, .... Svírající pocit, nervozita, obavy, to vše na mě znovu dýchlo.
Byla to krásná léta, ale už bych to asi nechtěla znovu absolvovat.
Milá sestro, ještě jednou GRATULUJEME!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat