Jinak s postní dobou

Vzájemné radosti. 
K dnešnímu datu napíši pár drobností za poslední dny.

Začalo to popeleční středou, kdy jsem si dala na tento den pust od pc. Konečně dobrý pocit z naplněného dne.

Z Kačkou jsme vyrobily balící papír. Byl to spontánní nápad, jak zabalit, vylepšit dárek pro tatínka (jen tak pro radost). "Polepit nálepkami? Ne, zabalit papírem a polepit nálepkami? Ne, pomalovat papír prstovými barvami...?" Spontánní a rychlé. Noviny na zem, vysvléct sukýnku, obléct zástěrku, vyhrnout rukávy, každá barva zvlášť... Povedlo se to bez nějakých nehod a musím říct, až na pár teček skoro všude čisto. 30 minut i s úklidem (s přestávkami na umývání po každé barvě) bylo akorát. Kačka o tomto novém zážitku pak ještě básnila. Zas někdy zopakujeme. Na tohle se opravdu těším. Že bychom už konečně mohly začít pomalu tvořit :-)?

Už jen matlat si ruce barvou bylo pro ni super.

Uháčkovala jsem Kačce "opravdovou" zmrzlinu (návod tady), místo její plastové brokolice.
Zas jsem se chvíli začetla do rozečtené x-stostránkové knížky.
Dostala jsem kytičku od manžela, kterou ulovila Kačka a už u ní zůstala. Hold tatínku teď už DVAKRÁT!!! :-)))

Na Kačku čekalo v sobotu brzo ráno překvapení. S našim tajným doufáním, že se brzká hodina jejího vstávání alespoň o trochu posune.

tak slaďounký

O chvíli. Než si hrad přenášela do ložnice a slyšeli její  nezapomenutelné zvolání "Óóoooooo néééééééé" ... :-)
Hrad a lego ("Táto tádat." Tato věta zní často, jen co manžel stojí odpoledne ve dveřích.) je prostě teď její.
Ten nedělní byl opravdický.

Radost z toho vytvářet tyto příspěvky, jen kdyby mi to tak netrvalo.